Into the Breach

Verdikt
90

Into the Breach staví na geniálním minimalismu FTL a nejenže dotahuje její mechaniky k dokonalosti, ale přidává svůj vlastní propracovaný tahový systém, vybalancovanější obtížnost a extrémní návykovost, kde frustrace generátoru náhod ustupují radosti z hraní. K tomu všemu navíc opět notuje úchvatný doprovod Bena Puntyho. Subseti to dokázali, překonali sami sebe.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Subset Games
Vydání: 27. února 2018
Štítky: taktická, mecha, indie hra, sci-fi, tahová, pixel art, strategie

V blíže neurčité budoucnosti má Země zase pořádný malér. Jako by nestačilo, že se kvůli neustále stoupajícím hladinám oceánů drží zlomek lidstva již jen na hrstce ostrovních oblastí, ale ještě ke všemu se na scéně objevuje emzácký Vek rozhodnutý lidské utrpení završit. Naštěstí se ještě o kus dál v budoucnosti, díky časoprostorové trhlině, ještě o něco modernější lidé a jejich AI společníci vydávají lidstvo zachránit zpět v čase. Vítejte ve svérázné tahové strategii Into the Breach.  

Aby nedošlo k časovému paradoxu, mají ochránci lidstva z budoucnosti, podobně jako Tom Cruise v Na hraně zítřka, takřka nekonečné množství pokusů. Into the Breach však podobně jako její starší sourozenec FTL - Faster Than Light využívá minimalistickou zápletku čistě jako křoví. Příběh prostě hraje druhé housle k vybroušené a extrémně návykové hratelnosti.

Coby velitel trojčlenné jednotky mechanických válečníků vyslaných z budoucnosti se musíte prokousat postupně čtyřmi ostrovy až k závěrečné, podobně jako v FTL, finální bitvě s mimozemskou chamradí.  I přesto, že Into the Breach je izometrická tahová strategie, sdílí toho s FTL víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

V sourozeneckých šlépějích 

Zdraví lodi nahradila energetická síť. Jakmile se její ukazatel zredukuje na nulu, hra končí. Stejně tak pokud přijdete o všechny tři mechy v jediné bitvě. Energii ostrovů navyšujete ochranou elektráren a jejímu úbytku předcházíte tím, že stvůrám kosmického hnusu efektivně bráníte útokům na civilní budovy. Tu a tam se na vás během bitvy usměje štěstí v podobě časové kapsle s dárečkem seslané vám z budoucnosti. Ta obsahuje reaktor, jenž stejně jako šrot v FTL slouží k vylepšování statistik a modulů mechů, a tu tam nějaký ten bonusový modul či nového pilota. 

Za plnění úkolů v bitvách navíc získáváte body reputace té či oné korporace, která zrovna šéfuje ostrovu. Podobně jako v FTL nemůžete v rámci ostrova odrazit útoky na všechny jeho regiony, a tak musíte pečlivě vybírat a přemýšlet, kde se vám vyplatí zasáhnout nejvíce. Po splnění několika misí se totiž emzáci zaměří na sídelní provincii korporátu, kterou berou šturmem i s bossem. Zdárné zakončení každé ostrovní úrovně vás pak takřka vždy staví ještě před Sofiinu volbu ohledně toho, za co své body reputace nakonec utratíte. 

Je libo nový modul naváděných raket, pohotovostní zaštítění budov či gravitační dělo? Anebo raději nakoupíte reaktorová, velmi vzácná a velmi drahá jádra, bez nichž tyto moduly nerozchodíte. Stejně jako na obchodních stanicích FTL však lze i tady použité moduly za nějaký ten zredukovaný bodík prodávat. Rozdíl je především v tom, že reputaci není možné přenášet z ostrova na ostrov, což je logické a zároveň dramaticky (ne)příjemné.

Šachové partie za záchranu lidstva 

I přesto, že mechaniky hry v mnohém úspěšně vylepšují ty z FTL, jde stále o svébytný a vybroušený titul. Každý ostrov je zasazen do odlišného klimatického pásma a rozdělen do provincií. Hra jde hráči na ruku v tom, že mu před volbou provincie ukáže nejen úkoly a odměny zvolené mise, ale také plán bitevní plochy. Ta je stejně jako šachovnice složena ze čtvercové sítě o 64 polích. Hlavním rozdílem oproti FTL je tahový systém soubojů. Ten navíc nejen bitevním polem vzdáleně připomíná jakési bleskové šachy. Co si budeme povídat, Subset Games, zdá se, přesně vědí, jak vytvořit propracovaný a návykový systém, který vás k počítači přikove na hodiny. 

Každá bitva má pět tahů a začíná ji protivník. Vaší jedinou výhodou je fakt, že nepřátelé neútočí na své cíle hned, ale nejprve deklarují směr a cíl útoku. Vaším úkolem je pak na vzniklou situaci reagovat. S každým novým tahem se ale derou z podzemí na povrch další a další protivníci. Jejich počet je určen zvolenou obtížností na začátku hry. Během vřavy máte sice možnost vracet špatné pohyby a jednou za bitvu resetovat celý svůj tah, ale bylo by scestné se domnívat, že by k vám hra chtěla být až příliš milosrdná. 

Nepřátel bude zpravidla víc než vás a často se budete modlit, aby si vybrali vás a ne budovy. Jakmile se vám totiž stane, že přešlápnete a dovolíte se přemnoženému nepříteli zaměřit ve větším počtu na civilní budovy, je s vámi ámen. Vznikají tak infarktové situace, kdy máte pocit, že je hra pevně ve vašich rukách, a pak stačí jedna jediná hrubka a končíte. Tedy ne úplně, z budoucnosti se jen vypraví další expedice, ale jde od začátku a prvního ostrova.

Když se mistr překoná 

Řadu misí navíc během bitev kromě vytyčených úkolů ovlivňují také klimatické jevy daného ostrova. V mírném pásu vás sužují záplavy, lesní požáry a nálety, v poušti bouře a prachová mračna, v arktické části během blizardů zamrzají jednotky i budovy. Vy na rozdíl od nepřátel vždy dopředu víte, kam takováto živelná událost dopadne, a tuto taktickou výhodu se naučíte maximálně využívat ve svůj prospěch. Další možností, jak můžete vetřelcům jejich převahu v rámci vaší jasnozřivosti dramaticky zredukovat, je zabráním polí, kde by se jim příští kolo vyrojily nové posily. To sice jednotku postávající na políčku stojí jeden bod zdraví, ale nikdo ještě neřekl, že to musí být nutně vaše jednotka. 

Zbraněmi nejsou totiž jen rakety, minomety, děla a plamenomety. Každý mech se specializuje na jiný druh boje. Zpravidla tu máte hlavního bijce, střelce a podpůrnou jednotku. Hra vám později umožní mixovat mechy, jak se vám zlíbí, ale základním kamenem je tato varianta. A podpůrné jednotky patří zdaleka mezi nejoblíbenější. Krom zaštiťování a léčení sebe a ostatních ale umí také různé zákeřné fígle. Třeba prohazování si pozic na polích anebo posouvání či přitahování nepřátel. A tak to jsou častokrát právě oni, kdo natočí dva nepřátele proti sobě anebo je dotlačí na pole, kam se chystá posila. 

Opět se obrátíme se srovnáním na FTL. Obě hry tlačí na pilu téměř nekonečné znovuhratelnosti. Ale tam, kde FTL frustrovala místy až nelidskou obtížností a generátorem náhod, Into the Breach zvládá svou úlohu bravurně. Umírání a odlaďování herních stylů a strategií vás bude mnohem víc bavit než frustrovat. Stejně tak i odemykání achievementů, za jejichž plnění odemykáte nové jednotky.

Ač jsme měli zpočátku pocit, že některé předdefinované varianty jednotek jsou spíše do počtu, po několika experimentech jsme změnili názor. Je fascinující, jaké bohatství zábavy se ukrývá právě v adaptování se na různé herní styly. Postupně můžete odemknout až osm trojčlenných týmů, jejichž jednotlivé prvky mezi sebou navíc můžete naprosto volně prokombinovat. Po zkompletování všech čtyř ostrovů se vám k nim navíc s každou novou hrou odemkne automaticky přístup, takže je můžete procházet v jakémkoli pořadí. 

Možná si říkáte, že to celé zavání až příliš nápadně rychle se blížící monotónností. Jenže pokud jste hráli a bavilo vás FTL, víte, že Subset Games našli v tomto ohledu téměř dokonalou recepturu na nekonečnou zábavu. Dokud hru nepokoříte alespoň jednou na střední obtížnost a neodemknete celý arzenál všech čtyřiadvaceti mechů, hra si vás k sobě spolehlivě připoutá na hodiny herního času, a i pak se k ní budete ještě rádi na nějakou tu rychlou hru vracet.

A ještě jeden bonus. Hudební doprovod opět vytvořil jedinečný Ben Prunty a stejně jako minule jde o skvělý kousek, jehož sugestivní motivy plné živých kytar, perkusí, smyčců a elektroniky si budete jistě s chutí dopřávat i mimo herní kulisy.