Elex

Stará známá

Rukopis německých vývojářů se od prvního Gothicu z roku 2001 nezměnil ani trošku a v Elex je cítit od prvních kroků, které hlavní hrdina v obrovském světě udělá. Všechno, co uděláte, bude působit jako kdysi dávno při zkoumání Kolonie. Začínáte úplně od nuly, nacházíte svou první zbraň, základní vybavení a spoustu předmětů sloužících čistě jen k tomu, aby je hráč mohl o něco později prodat. Obrovský důraz na detail dobře známý fanouškům předchozích sérií zůstává, a tak budete klikat a klikat a klikat při sběru ruliček toaleťáku, cigaret nebo dřevěných hraček a stříbrných příborů. Zůstává setkání s prvními potvorami připomínajícími krysokrty a mrchožrouty a první přátelské NPC.

Přes závan nostalgie tak silný, že vás div neodfoukne od monitoru, ale budete cítit, že jste přece jen někde jinde. Piranha Bytes se totiž rozhodli upustit od svých tradičních projektů alespoň v jistém ohledu, a tak kolem sebe od začátku vidíte svět, jehož staré já pomalu umírá a válčící frakce se perou nejen o dominanci, ale také o holé přežití. První panorama ovšem víc než hry od německých vývojářů připomíná obrovský konzolový hit Horizont: Zero Dawn. A to tak silně, že chybí už jen mechaničtí koně prohánějící se krajinou.

Dobráckého Diega zde na začátku střídá berserk Duras, který hráče odvádí do hlavního města své frakce a cestou se hráči dostávají informace o tom, kde vlastně je, jaké je situace, a co se s tím dá dělat. Mírná ztráta paměti je nedílnou součástí příběhu a flashbacků si užijete při hraní plno. Zároveň se začíná odvíjet hlavní dějová linie a hrdina zjišťuje, jakou osobností vlastně je. Právě tohle je bezpečně nejsilnější aspekt celé hry, protože míra detailu vloženého vývojáři je neskutečná.

Zbrusu nový svět je propracovaný do posledního puntíku. I když se ze začátku budete často ztrácet v záplavě jmen a pojmů, je velice snadné tomu všemu propadnout a minimálně do historie se zamilovat a hltat každé další střípky. Hráč se postupně dostává na zoubek důvodům k onomu zvláštnímu propojení fantasy a sci-fi. Na jedné straně totiž odrážíte nepřátele neohrabanou sekerou a kryjete se za dřevěným štítem a zároveň aktivujete cestovní portály a pobíháte v ruinách betonových budov a střílíte z brokovnic. Hned potom sbíráte energetická jádra a bum, jste zpátky. Posloucháte o paladinech a magii.

Od všeho trochu

Polovičatost vůbec provází celý Elex. Jak pronikáte stále hlouběji do hry, narážíte na další a další prvky tak dobře známé z Gothicu, kterých se vývojáři nechtěli vzdát, ale zároveň je všude cítit jejich snaha o moderní, tematicky futuristické, RPG odpovídající roku 2017 a ne přelomu století. Dokladem toho je již zmiňovaný obrovský herní svět a hráčův jetpack, o kterém ještě bude řeč, cestování rozhodně neusnadňuje.

Procházet se po světě může být ale i opravdu skvělý zážitek. Rozdělený je nejen na různé klimatické oblasti (pouště, lesy, ledové pláně a vulkanické peklo), ale liší se taky vztahem jeho obyvatel k technologii, převýšením a nutností využívat trysky k cestování. Na co už ale vývojáři zapomněli, je Klepna. Nebo robotičtí koně z Horizontu. Nebo cokoliv, co usnadní cestování, které ani po deseti patnácti hodinách nepřestává být neskutečně vyčerpávající a bez zdárného objevování teleportů, často dost nesmyslně rozházených po světě, se patrně brzy zblázníte.

Hlavně ze začátku hry je tento aspekt asi nejproblematičtější, protože autoři situovali drtivou většinu postav do měst, ale úkoly do širokého okolí, přičemž ale zapomněli na nějakého Lestera, který by hráče provedl po okolí. Celkově je to ale krásná ukázka piraního stylu tvorby, protože zatímco na malé ploše dokáží divy (vezměte si první a druhý Gothic nebo první Risen), tak při zapojení většího otevřeného světa dochází k malé tragédii (třetí Gothic).

S velkým světem se v Elexu pracuje špatně a ani s odstupem se nedokážeme zbavit dojmu, že na menší ploše by všechno fungovalo líp a nucené převisy a náhorní plošiny mohly být dostupné pro šikovné horolezce. Na místo toho se člověk co chvíli potýká s jetpackem, který je pomalý, trošku neohrabaný a na místo užitečného doplňku působí jako vynucená povinnost. Zajímavým prvkem herního světa jsou pak oblasti, do kterých se bez ochranných prvků nepodíváte, protože je hráč vystaven ohni, mrazu nebo radioaktivitě. Nehostinnost, kam se podíváte.

Přes začátek ke hvězdám

Začátek v Elex bude obecně tvrdý oříšek pro většinu hráčů, kteří si navykli na moderní styl hratelnosti. Určitě si vzpomínáte na souboje z prvního Gothicu, jejichž ovládání se na tehdejší poměry dost vymykalo, a jejich osekanější verze se objevila i v druhém díle. Vítejte zpátky! Ne doslova, šipky potřebovat nebudete, ale bez úskoků, trpělivosti a pečlivosti, se kterou budete provádět útočná komba, se prostě neobejdete. I ten sebelehčí protivník se může během chvíle změnit v nejhorší noční můru. Dost zamrzí skutečnost, že se autoři nepoučili z třetího Gothicu, který na začátku provázela prasečí aféra - divoká prasata byla schopná vás díky opakovaným útokům znehybnit a nebylo možné vystoupit z animace. Smrt rychle následovala.

Tohle se bohužel stává docela často i v Elex a celkově chatrné animace dobrému dojmu ze hry příliš nepřidají. Zvlášť, když většina postav se svou denní rutinou a chováním vypadá jako převlečení panáci ze starších her od Piranha Bytes a jejich obranný postoj a la Thorus je úsměvný. Bohužel animace pádu je spíš k pláči a záseky v texturách jsou na denním pořádku. Téměř žádným soubojem si tedy hráč nemůže být úplně jistý a hodí se být neustále připraven na všechno možné, čemuž pomáhají lektvary a Quick Save. Po zvládnutí komb a nacvičení útoků spolu s jejich sekvencí se ale stávají i souboje dost zábavnými a šikovný hráč zvládne porazit i silnějšího protivníka. Teď už to chce jen naučit se vhodné dovednosti.

S těmi je to také lehce ošemetné. Pokud jste zuřili při hraní The Night of the Raven a s hrůzou v očích jste pozorovali vzrůstající nároky na zlepšování základních atributů, opět vás zde přivítá starý známý pocit. S rostoucími investicemi do pětice atributů (síla, obratnost, výdrž, inteligence a prohnanost) totiž rostou i nároky na body získané při levelování. Kromě nich získáváte i Learning Points jako za starých časů jen s tím rozdílem, že si musíte vystačit s jedním na level. Ten pak můžete za peníze směnit u speciálních trenérů.

Ano, slyšíte dobře. Žádné talentové stromy, ale staré dobré navštěvování trenérů, přičemž každý umí něco trošku jiného. Investice je třeba plánovat s ohledem na výběr zbraní, protože na zbraně i zbroje, stejně jako na dovednosti, nestačí splnit jeden požadavek, ale několik. Je třeba kombinovat sílu s obratností nebo výdrží, inteligenci s prohnaností a podobně. Co nás zklamalo, je absence možnosti obrat poražené nepřátele o zbraně, jako tomu bývalo dřív. Skvělý zdroj výbavy i peněz je najednou pryč.

Nevybroušený klenot

Krušný začátek nedostatek slušného vybavení rozhodně neusnadňuje, a navíc absence některých dovedností komplikuje i dialogy. Ty ovšem spolu s příběhem a propracovaností světa táhnou hru z plných sil někam hodně vysoko na žebříčku hodnocení. Občas sice trošku šustí papírem, ale na druhé straně prokreslují s láskou vytvořený svět obohacený zapamatovatelnými postavami a příběhy. Právě zde je největší koncentrace tvůrčí geniality, kterou v sobě Piraně mají. Na co nejmenším prostoru se nachází to nejlepší ze hry. Skvěle napsané postavy, mezi nimiž vynikají asi nejvíc pouštní Outlaws jako vystřižení z Falloutu nebo Šíleného Maxe. Zdatně jim sekundují ale také Berserkové a Clerikové, přičemž hlavní záporáci z organizace Albs sice nejsou z nejzajímavějších, ale neurazí.

Je škoda, že se tvůrci na místo silně lineárního RPG s menší rozlohou pokusili vytvořit další polovičatý open-world, který ty nejlepší zážitky rozmělňuje otravným pěším cestováním. Zároveň pozorné oko narazí na bezpočet dalších drobností, které jsou typické pro všechny hry od Piranha Bytes, ale nemáme pocit, že by se hodily do hry v roce 2017. Tím nechceme říct, že by mělo snad být všechno ve hře zadarmo a bez námahy, ale občas je to trošku příliš (a zbytečně) komplikované.

Elex nenapomáhá ani pochybný technický stav, drobné záseky postav, špatná umělá inteligence postav, se kterými hráč přichází do styku nebo je dokonce v rámci příběhu přijme za společníky. Hra na Gothic prostě tomuto titulu vychází jen z části a byť se v něm skrývá bezpočet skvělých nápadů, působí dojmem nedobroušeného diamantu, u kterého se někdo zapomněl a některé hrany nechal jen tak halabala v naději, že si toho nikdo nevšimne. Ale zase, po jisté době opravdu vyplave na povrch kouzlo starých poctivých evropských RPG, které přinesl Gothic.

Je strašně populární hrát v dnešní době na nostalgickou strunu, jen ne vždycky to vychází bezchybně. Piranha Bytes na to nejdou špatně, jen jejich cílové publikum bude užší, než by se mohlo zdát. Ostřílení hráči Gothicu a fanoušci náročných soubojů budou plesat radostí, zatímco ostatní hráči patrně po chvíli Elex odinstalují a vrhnou se na některý z masovějších titulů, kterých je teď na podzim všude plno. Někoho třeba odradí neotřelá kombinace prvků fantasy a sci-fi. Jedno si ale troufneme říct s jistotou - Elex není špatná hra. Jen trvá, než to zjistíte.