Super Bomberman R

Bombastická cenovka 

Autoři Super Bomberman R zjevně hřeší na to, že jejich hra je jedním z mála launchových titulů pro Nintendo Switch, a že jde o dosud vůbec jedinou hru na Switch s důrazem na online multiplayer. Nic z toho však není legitimním důvodem pro tak vysokou cenovku, neboť za své peníze nedostanete o nic víc, než kolik toho nabízí desítky předchozích verzí.

Prakticky každá myslitelná herní platforma dnes má svého Bombermana. Ať už jde o výborné tituly jako Bomberman Live pro Xbox, Bomber Ultra pro PlayStation nebo Bomberman Blast pro Wii, žádný z nich nestojí více než tři stovky a obsahově jsou s Bombermanem pro Switch srovnatelné, možná ještě bohatší. Nemluvě o tom, že na PC si staré (a stále dobré) Bombermany dnes už zahrajete úplně gratis… Tolik pro dokreslení cenové politiky Konami. 

Pointou je, že ačkoli je Super Bomberman R docela zábavná hra, a zvlášť lokální multiplayer je fajn, za své velké peníze dostáváte zatraceně málo muziky. Koupi hry tak nyní zkrátka nelze doporučit. Až v budoucnu cena spadne na třetinu, kde měla být od samého začátku, půjde o jinou písničku. Jakou? To si teď konečně povíme.

Bombastická parta 

Super Bomberman R je v jádru zábavná hra, což jí nikdo neodpáře. Spíše než svým autorům z Konami a HexaDrive za to ale vděčí osvědčenému konceptu, který je zábavný už ze samé podstaty věci. Je prostě skvělé položit před sebe Switch, podělit se s parťákem o dva joy-cony (to jsou ty pidi ovladače připevněné ze stran konzole) a ať už společně, nebo proti sobě běhat v bludišti, klást bomby, otevírat nové cestičky, sbírat power-upy, vyhýbat se stále delším explozím a smát se tomu, jak se jeden z vás omylem odpálil ještě dřív, než jste si k sobě vůbec probili cestu.

Právě multiplayer byl na Bomberman hrách vždycky nejlepší a Super Bomberman R na tom nic nemění. Tedy v případě, že jej vůbec rozchodíte… Abyste si zahráli na jedné konzoli se dvěma (resp. až osmi) joy-cony, musíte ze hry vyskočit a ovladače znovu zvlášť spárovat v nastavení. Přímo ze hry to udělat nejde, ani manuál vás nijak nenavede a internet se množí dotazy, zda tu vůbec ten slibovaný lokální multiplayer je. No, je tu, a je vůbec tím nejlepším na celé hře, avšak musíte se k němu prokousat zbytečně trnitou cestou.

Ještě hůře se rozjíždí online multiplayer. Ačkoli jsme schválně zapnuli globální matchmaking, aby hra nehledala spoluhráče jen ze střední Evropy, bylo prakticky nemožné se do nějakého zápasu připojit. Několikaminutové čekání téměř vždy skončilo time outem, protože prostě nebylo s kým hrát. Není divu, remake klasické hry za 13 stovek si asi moc lidí nepořídilo. Nelze se tedy divit tomu, že Nintendo ještě online multiplayer na Switchi nezpoplatnilo, protože teď opravdu ještě není zač platit…

Když tedy nefrčí multiplayer, nabízí se buď hraní online map proti umělé inteligenci, nebo „příběhová“ kampaň. Uvozovky jsou na místě. Děj je samozřejmě maximálně přímočarý, hloupoučký a dětinský, a vypráví o tom, kterak se osm bombermaních sourozenců vydává napříč sluneční soustavou, aby porazili zlého fousatého pána. Dějová linka s kupodivu nadabovanými dialogy je na úrovni slabších víkendových anime, ale – ruku na srdce – to je vážně to poslední, co by člověka u Bombermana trápilo.

Bombastická hratelnost? 

Během příběhové kampaně, kterou lze naštěstí hrát i v kooperaci, omrknete pět různých planet, což znamená pět různých prostředí s postupně se obměňujícími nepřáteli i nástrahami. Autorům slouží ke cti, že se původní hratelnost snažili trochu obohatit, takže postupem času narazíte na potvory, které přeskakují políčka, požírají vaše bomby nebo taktéž vaším směrem posílají exploze. Osmička levelů na každé planetě je navíc zakončena dvoufázovým boss fightem, který se z klasického bludiště přesune do otevřenějších arén a funguje dle klasického vzorce – najít slabinu, zranit slabinu, uštědřit pár ran, a takhle to třikrát zopakovat.

Potud je to s inovacemi dobré. Horší je to s „upgradovaným“ level designem. V některých světech udělali autoři dvoupatrové přebarvičkované arény s různými mezistupníky, které na první pohled vypadají efektně, ale když se celý level nese v barvách fialového disca, máte při hektických zápasech problém rozlišit, která fialová je cestička, která fialová je blok, a která fialová je nahoře, respektive dole. Forma zde jasně vítězí nad obsahem a místy je to šíleně nepřehledné.

S nepřehledností je spjata i skutečnosti, že arény nejsou vidět na obrazovce celé. Kamera se posouvá a oddaluje spolu s pohybem postavičky, jenže občas musíte pro posunutí dojít až na kraj samotné obrazovky, a tím pádem jste chvilku slepí. Jindy zase ve výhledu zaclání HUD. Toto všechno vede ke zbytečným zásekům o prostředí – a k umírání.

O umírání tu totiž není nouze. Začátečnická obtížnost vás uchlácholí, ale jakmile sáhnete po dvou vyšších stupních, nepřátele rapidně zrychlí, a také exponenciálně vzroste cena, kterou musíte zaplatit, přijdete-li během jednoho světa o všechny životy. Penízky se brzy vyplácají (mikrotransakce tu naštěstí vzduch nekazí) a vám při game over nezbyde než restartovat celý svět. Vyšší obtížnost by tedy měli volit až zkušenější bombermani, kteří si už omylem nehází bomby pod nohy a nezazdívají se ve slepých uličkách. Tím jsme si prošli všichni, že… 

Super Bomberman R v základu funguje dobře a na přenosnou konzoli typu Switch se vysloveně hodí. Jenže za vysokou cenu člověk čeká vysoce kvalitního, obsahem přetékajícího a snad i něčím nového Bombermana. Nic z toho se nekoná. Za své peníze dostanete remake staré známé hry, který si na jakékoli jiné platformě užijete za zlomek ceny a často i v lepším provedení.