Carmageddon (mobilní verze)

Popravdě mě překvapilo jak se to dobře hraje i dnes. Carmageddon zestárnul a na tváři mu přibyly vrásky. Už to není takový svižný mladík jako tehdy, ale na plyn pořád ještě s gustem dupnout umí. Je potřeba zdůraznit, že tady nemáme čest s remakem či reimaginací, ale tvůrci jednoduše vzali jedničku a hodili ji na dotyková zařízení. Nejviditelnější změnou je tak ovládání.

Ovládání funguje klasicky dotykově - tlačítka pro brzdu, plyn a ruční brzdu na jedné straně, tlačítka pro zatáčení na druhé straně. Zatáčení pomocí naklápění zařízení bych moc nedoporučoval, Carmageddon se na to vážně nehodí. Klasické čudlíkové schéma ale funguje dobře. Portu na mobilní platformy se nedá z technického hlediska nic vytknout. Hra je ostřejší a byť graficky zůstala stejná, nevadí to. Ošklivé to není a dnes prý stejně retro vzhled frčí.

Carmageddon nepřekvapí ničím jiným, než hratelností. Především tím, jak dobře funguje i po tolika letech, přestože se nic nezměnilo. Pořád budete jezdit, přejíždět lidi, ničit soupeře bouráním a bude vás to bavit. On je Carmageddon v dnešní době vlastně skoro až osvěžujícím zážitkem. Řekněte sami, kdy jste naposled hráli něco podobného? Posledním hřebíčkem do komerční rakve žánru car-combat byl loňský Twisted Metal, který se vůbec nechytil. A před ním nebylo dlouho nic.

Podobný brutálně jízdní chaos, jaký nabízí Carmageddon, jsme si zkrátka a dobře už hodně dlouho užívat nemohli. Žánr de facto zemřel a v téhle formě si ho žádná firma nedovolí vzkřísit. Čeká se, jak dopadne Reincarnation a s čím (a jestli vůbec...) se vytasí David Jaffe v MotorGun. Do té doby však může Carmageddon působit svěžím dojmem a zároveň brnkat na nostalgickou strunu.

Kdybyste koncept Carmageddonu náhodou neznali, od vydání posledního dílu už ostatně uplynulo třináct let, tak vězte, že nejde o závodní hru. Každou mapu můžete dokončit třemi způsoby, přičemž závod je tím nejrychlejším, ale také nejnudnějším. Druhou možností je zničit všechny protivníky a třetí je přejet všechny chodce.

Přejíždění chodců a vrážení do protivníků vám nezacáká jen přední (boční/zadní) sklo, ale dostanete pár cenných vteřin navíc. Na každou mapu máte jen omezený čas, takže buď musíte rychle prosvištět checkpointy k cíli, nebo si naopak přestat hrát na svatouška a pořádně zkontrolovat funkčnost stěračů. Nepřátelé obvykle také z vysoka kašlou na nějaké závodění a jdou vám nemilosrdně po krku. Tak nemilosrdně, až to občas dokáže naštvat, když vás, společně s policií, neustále shazují z římsy do vody, a každý reset auta vás stojí dva tisíce kreditů.

Auto si postupem závodů vylepšujete a je na vás, jestli nacpete peníze nejdřív od obrany, útoku nebo do výkonu. Osobně bych doporučoval nejdřív kupovat výkonové upgrady, protože auta jsou ze začátku nejen dost pomalá, ale hlavně hrozně těžkopádná. Než někam zatočíte, než se vyhrabete ze smyku, než se zase rozjedete... Uf, za tu dobu byste si pomalu stihli udělat kafe. Situace, kdy se snažíte dostat z vody nebo na nějaký kopec a pořád do vás někdo vráží, opravdu nejsou příjemné.

Naštěstí to moc dlouho netrvá a po pár upgradech je auto hned o poznání svižnější a silnější. To se to pak jezdí, skáče a masakruje. Bohužel se za chvíli dostanete do fáze, kdy postup v úrovních na vyšší ranky nestačí a ke slovu se chtě nechtě dostane grind, který za chvíli omrzí. Navíc víte, že se nehoníte za něčím úžasným, ale často jen za upravenými verzemi starých map a novým vylepšením pro vůz.

Stereotyp v pozdějších fázích hry však tolik nevadí. Předchází mu zábavné ježdění, přejíždění a bouračky, které dnes nikde jinde v takto zábavné podobě nenajdete. Je na vás, jak si chcete Carmageddon užít. Jestli chcete všechny hned zničit, jen rychle projet checkpointy nebo jestli chcete najednou aktivovat několik šílených bonusů z barelů a už tak divokou hru si tím okořenit. Pořád je to zábava. Netradiční zábava v dobře se ovládajícím portu, který stojí za hřích i přes pár slabších stránek.