The Banner Saga

Ovšem venku, za hranicemi vesnických palisád, kde se bajky tvoři, je život úplně jiný. Drsný. Ve vyšlapaných stezkách pochodují tlupy primitivně ozbrojených civilistů mířících do nejistoty. Říká se jim karavany. Je to první věc, které nerozumíte. Banner Saga jako skutečně velký epos začíná kdesi uprostřed, takže po náročném zorientování se v ději zjistíte, že lidé ve světě, který by se dal přirovnat ke Skandinávii v době středověkého temna, neumírají na mráz, ale na cestování v tlupách a na strach z budoucnosti.

Spojeni z nutnosti

Pandemie nejistoty se šíří právě s karavanami. Lidé migrující mezi městečky vědí něco víc a šíří to dál. Nejdepresivnější vize sdílí varlové, jacísi přerostlí vikinští siláci a zároveň velitelé karavan. Ti k obyčejným lidem obvykle nechovají zvláštní důvěru, nicméně dočasně se s nimi spojili kvůli šikujícím se armádách golemů na obzoru! Válečné předvoje už v lesích přepadávají lidi na šiškách a varlové tuší, že není náhoda, když slunce nad severskou zemí „již dlouho nezapadlo“. Je to znamení, že bohové v dávných válkách neměli zemřít a ponechat zemi napospas. Už brzy se to projeví.

Banner Saga jako dobrý epos konfrontuje nejednotné dobro proti sešikovanému zlu a svým stylem familiárně připomíná styl Tolkienova vyprávění. Ti udatnější z obyčejných lidí se zkrátka vydali za hranice vesnických opevnění a čelí zlu přímo na cestě. Vědí, že protivníka zastaví jen venku a partyzánskou válkou. Pokud by silní varlové a obratní lidští ostrostřelci nenašli u táboráku společnou řeč, porážka by byla krutá a neodvratná. Hrozba selhání žene alianci kupředu. A doma zatím stavějí sněhuláky.

Železniční scénář

Vše se podřizuje příběhu. I herní mechanika. Hráč jede po scénáři de facto jako po kolejích a posílá z nich čumkarty. Vše je dáno předem, co se má stát, to se stane. A je to až morbidně fascinující. Nemůžete si vybrat, kam se v obrovské mapě vydáte. Vše je dopředu nalajnováno příběhem coby velkým nádražím a vy jste za výpravčího, který sem tam přehodí dějovou výhybku. A pak se rozjede po sice rozvětvených, leč předem položených tratích.

Nicméně počet výhybek je tak obrovský, jako herní svět sám a tím se Banner Saga liší od knihy. Je to interaktivní román. Spletitá síť rozhovorů určuje váš další osud a hlavní dějový kurz. V dialozích ovlivňujete takřka veškeré budoucí události, které se sice musí stát, ale sami si zvolíte, v jakém rozpoložení se v nich ocitnete.

Dochlastals, kamaráde

Svou hovorností a množstvím dialogových voleb hra dokonce připomíná Planescape Torment. Rozsah dialogů samozřejmě zůstal nepřekonán, nicméně protože si noví členové do karavany přinášejí své vlastní názory i minulost, budete s nimi nekonečně diskutovat o všem možném a definovat vzájemné vztahy, které se vám mohou, ale ani nemusejí hodit.

V tom je Banner Saga nádherně rozvětvená a nepředvídatelná. Vlastně přesně taková, jak o ní mluvili samotní autoři. Lučištnice například konfrontuje bojovníka s otázkou, proč přihlížel masakru vesničanů, když mohl zasáhnout a ušetřit něco prolité krve. Torment by o tom tlachal v několika odstavcích, nicméně v Banner Saga stačí pár řádků, protože to důležitější přichází až s volbami odpovědí.

Jak se zachováte? Řeknete, že jste neměli sílu nebo právo se do občanské války vměšovat? Jsou to jedny z možností, které se projeví až časem. A to navícekrát. Jak v samotném ději, tak i v dalších rozhovorech, kdy pro vás na základě první odpovědi bude buď snazší, či naopak nesmírně obtížné vycházet v tlupě s dalšími individui, která mají svá vlastní přesvědčení a co víc (hůř), už o vás něco vědí.

Do boje! Já počkám za stromem

Tak jak karavany putují, čím dál více se dostávají do střetů s golemskými šiky a dochází k potyčkám, ne-li přímo k válečným střetům. Ve velkých konfliktech hra promptně nabídne, zda se chcete nechat jako pravý vůdce propíchnout hned v první linii, nebo si hřát zadek v křesle hlavního stanu a „poslat tam pár chlapů“. Automatický boj je prostý. Vypadá podobně jako v Divinity: Dragon Commander. Hra vykalkuluje sílu protistran a vypočítá výsledek.

Každopádně do důležitých bitev (a vy poznáte, které jsou důležité) se vyplatí vrhnout se osobně. A boj je kořením Banner Saga. Klíčové postavy rozdělené do sedmi tříd si do bojů nevybíráte sami, jsou většinou dány příběhem. Nicméně pak už jste, stejně jako v dialozích, opět mašinfírou. Za nasbírané body věhlasu levelujete postavám schopnosti, nasazujete jim na krky magické cetky a seskupujete linii.

Seskupení je klíčové a hra na něj klade zajímavý důraz. Vždy se vyplatí střídat bijce s lukostřelci, aby se navzájem kryli. Specialitou hry je totiž střídavý způsob boje. Kolo nekončí vyčerpáním akční bodů všech bojovníků v poli, ale vždy po akci jednoho, za kterým následuje protiúder. A tak pořád dokola, jeden po druhém. Když je tedy skvadra špatně poskládaná, dojde na očekávaný malér.

Síla s dvojím účinkem

Soubojový systém má i několik dalších zvláštností. U jednotek se používají pouze dvě veličiny - brnění a síla. A síla vznikla spojením s bodíky života. Na jednoduchém konceptu je postaven velmi zajímavý taktický systém. Čím více uberete svému soupeři života, tím méně bude nebezpečný (silný). A pak už pomáhá jen brnění, které naopak stojí v protikladu. Čím vyšší hodnotu brnění máte, tím méně bodů života vám soupeř strhne.

Banner Saga je příběhově natolik komplikovaná, že jakékoliv další rozšíření bojových možností by bylo spíše na obtíž. Hra je komplexní tak akorát. A když zjednodušuje, dokáže z toho udělat přednost. Ideální programátorská práce.

A navíc Banner Saga, zabalená do fantastické atmosféry, nabízí příběh, který díkybohu neskončí prvním dílem. Při pohledu na herní mapu totiž jímá úplná hrůza z toho, kolik úžasných míst a velkých dobrodružství jste museli minout. Téhle hře stačí jen zpřehlednit boj a možná opustit anonymitu karavany. Pak bude ideální.