VVVVVV

Verdikt
95

VVVVV určitě není pro každého. Poskytne netradiční zábavu na dva až tři večery pro trpělivé hráče. Ostatní zabaví alespoň na chvíli a pocuchá jim hráčské sebevědomí. Šílená obtížnost a solidní dávka zajímavých nápadů vytváří překvapivě hratelný celek. Jen kratší herní doba a cena mi brání hru doporučovat a pět oslavné ódy.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

Oficiální stránky

LinuxLinux

Oficiální stránky

Konzole

3DS3DS

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Terry Cavanagh
Vydání: 11. ledna 2010
Štítky: 2d, plošinovka, logické
Myslíte si, že současné hry jsou příliš jednoduché? Že se hrají téměř samy? Patříte do skupiny hardcore hráčů, kteří od her vyžadují obtížnou výzvu než pasivní zábavu?

Myslíte si, že dnešní hry jsou příliš jednoduché? Že se hrají téměř samy? Patříte do skupiny hardcore hráčů, kteří od her vyžadují spíše obtížnou výzvu, než pasivní zábavu? Potom by vás mohla zaujmout indie hříčka s přitroublým názvem VVVVV, která sice neohromí grafikou, ale vaši trpělivost otestuje na maximum.

Příběh nezaujme a je zahrnut spíše z povinnosti. Porucha vaší vesmírné lodi způsobila, že členové vědeckého týmu skončili rozteleportováni po nejbližším okolí. Jejich znovunalezení není nic snadného, protože okolní prostředí sužují podivné fyzikální anomálie. Dialogů je překvapivě více, než jsem od podobné hříčky čekal. Nezaujmou obsahem, ale občas parodují zaběhnutá klišé s lehkostí, která vyvolá náznak úsměvu na tváři.



Hlavním nejzajímavějším prvkem celého VVVVV je tedy samotná hratelnost. Základní principy jsou primitivní a vystačíte si se čtyřmi tlačítky. Můžete běhat doprava a doleva, aktivovat hrstku předmětů a měnit gravitaci. Hlavní postavička nedokáže skákat. Ale kdykoliv potřebujete, můžete přehodit směr gravitace, spadnout na strop a chodit vzhůru nohama. Zbraně potřebovat nebudete. Nepřátelům můžete pouze hbitě uhýbat.

• Ďábelská obtížnost
Hlavní výzvu nepředstavují vaše možnosti, ale různorodost prostředí, kde je pro vás připraveno mnoho záludností. Samozřejmostí jsou všudypřítomné smrtící bodce a jezdící plošinky. Ale každý level přináší i nový herní prvek, který vám znepříjemní cestu jiným způsobem. Jednu chvíli například obrazovka jede automaticky směrem nahoru a vy musíte stíhat šplhat tak, abyste neskončili mimo obrazovku. Kdo hrál Icy Tower, bude téměř jako doma.

Jindy musíte doprovodit kolegu, který vás následuje, pokud zrovna stojíte na zemi. Přesným přeskakováním ze stropu na podlahu musíte načasovat jeho pohyb tak, aby se vyhnul překážkám. Případně narazíte na podivné lokace, které mají propojenou levou a pravou stranu obrazovky. Což značně zvyšuje nepřehlednost bludiště. Musím pochválit, že nové prvky a překážky se hrnou takovým tempem, že stereotyp nezaznamenáte.


Obtížnost hry není způsobena typem překážek, ale jejich množstvím a svižnou rychlostí pohybu. Pro vyřešení většiny místností nepotřebuje zavařit mozek. Řešení a cesta bývá většinou jasná na první pohled. Naopak je třeba obrovské přesnosti. Často milimetrové. Představte si místnosti, do které když vskočíte, tak už se nesmíte zastavit. Podlaha se propadá pod nohama, jezdící plošinky zajíždějí do zdí, takže pokud zavčasu neseskočíte, zemřete.

• Vše poseto smrtícími bodci
Jsou na většině většiny zdí, stropů i podlah. S výjimkou pár bezpečných míst, na které se musíte strefit. Tato místa ovšem fungují jako trampolína, takže po dopadu jste okamžitě vymrštěni opačným směrem, vstříc novým nebezpečím. Jakmile se dáte do pohybu, musíte celou místnost proskákat bez jediného odpočinutí, s naprostou přesností a každá drobná chybka znamená smrt.

Záchranu poskytují opravdu četné checkpointy, neomezený počet životů a okamžitý respawn bez loadingů. Zákeřnou překážku tedy můžete opakovat do zblbnutí, bez zbytečného zdržování, třeba třicetkrát. Mnohdy i víckrát. Připravte si pevné nervy a odolné klávesnice. VVVVV je jednou z mála her, z níž mě začaly bolet prsty a velmi silně ji nedopodoručuji cholerikům.



• Svoboda pohybu
Mile mě překvapila svoboda herního prostředí. Nejedná se o lineární tunel, ale o rozsáhlejší mapu, která obsahuje několik oddělených lineárnější úseků. To abyste některé překážky nemohli obejít a cestu do příběhové lokace si neusnadnili. Ale pořadí jednotlivých úkolů si můžete zvolit libovolně. A hledat ukryté bonusy po okolí také. Ztvárnění herního prostředí bych přirovnal k plně odemčené mapě ze Shadow Complex.

Pohled na rozlohu je dosti relativní. Mapa sama o sobě extra velká není a bez překážek by jste ji proběhali za necelou půlhodinku. Ale právě obtížnost a nutnost některé lokace zkoušet neustále dokola herní dobu natáhne klidně na sedm hodin. Pokud budete mít potíže s jemnou motorikou, tak i déle.



• Technicky žádný zázrak
2D grafika se záměrně skládá jen ze základních tvarů a skromného počtu barev. Animace postav nebo detailní textury neexistují. Kupodivu mi ovšem jednoduchá grafika nijak nevadila a při zoufalých pokusech o provedení přesných trojskoků jsem ji ani nevnímal.

I když jsem se při hraní opravdu dobře pobavil a šlo o výzvu, několik hodin při ní uteklo závratnou rychlostí. Proto přibližně 300 Kč za podobně jednoduchý počin vnímám jako moc. V porovnání s tím, co třeba na Xbox Live Arcade vychází za tituly za podobnou cenu, tak mi takhle jednoduchá hříčka přišla, že tu hodnotu 300 Kč pro hráče nemá. Zejména, když hru mnoho lidí ani nedohraje a rozzuřeně odloží v některé zapeklité místnosti. Minimálně za krátké vyzkoušení ovšem určitě stojí. Případní zájemci mohou vyzkoušet online demoverzi.

Agarwel Idiriz