Freedom Fighters

Verdikt
85

Úžasně povedená hra, která kombinuje brutální akci, taktické prvky, skoro bezchybnou umělou inteligenci a skvělou hratelnost ve vybalancovaný celek, který představuje opravdu zdařilou týmovou akci pro jednoho hráče. Pokud vám tato akčně taktická perla unikla v době vydání a nenecháte se odradit zastaralou grafikou, směle ji vyzkoušejte - jen sehnat ji bude trochu problém. Zkuste se poohlédnout na Amazonu či Ebay.

Počítač

WindowsWindows

Nedostupné

Konzole

PlayStation 2PlayStation 2

Nedostupné

XboxXbox

Nedostupné

Ostatní platformy

GameCubeGameCube

Nedostupné

Další informace

Výrobce: IO Interactive
Vydání: 26. září 2003
Štítky: dystopie, taktická, third person, alternativní historie, akční

Freedom Fighters jsou hořkosladkým příkladem, jakou škodu může nadělat nedostatečné povědomí hráčské veřejnosti o chystaném projektu, ze kterého se ve výsledku stane jeden z nejlepších titulů sezóny. Spousta lidí mluví o této týmové akci jako o překvapení roku a jakoby se báli dát "přehnaně" vysoká hodnocení, protože za hrou nestojí id Soft nebo Valve. Takový přístup si ale hra nezaslouží, protože její kvality jsou, bez ohledu na to, kdo za nimi stojí, nepopiratelné.

Invaze Sovětů do New Yorku

RPG Lionheart stavělo příběh na alternativní historii a Freedom Fighters jdou podobnou cestou. Nic jako studená válka se neodehrálo, druhou světovou válku totiž roku 1945 ukončili Sověti svržením svojí atomové bomby. USA zůstaly izolovány a komunismus si neohroženě budoval Marxem předpovězenou cestu ke světovládě. Roku 1953 se Velká Británie stala poslední evropskou zemí, kde komunistická strana převzala moc. O devět let později SSSR umisťuje vojenskou bázi na Kubu a nedlouho poté uzurpuje latinskoamerické státy pod svou kontrolu.

Na konci 20. století, roku 1996 vyhrávají komunisté volby v Mexiku a o 5 let později je vykonán neúspěšný pokus o vraždu amerického prezidenta. 2004 - bratři Christopher a Troy Stonovi, v ironické narážce na Maria s Luigim oba instalatéři, jedou opravit kapající kohoutky v bytě antisovětské aktivistky Isabelly Angeliny na Manhattanu. Byt je záhadně prázdný, během chvilky do něj však vrazí ruský výsadek a masivní generál zajímá Troye v domnění, že je Isabellin přítel a ukrývá ji. Právě totiž začala rychlá a efektivní invaze SSSR s cílem převzít USA pod svoji kontrolu.

Televizní propaganda

Mise jsou rozloženy do několika celků, které se dále větví na menší, vzájemně propletená úkolová dějství. Vždy po zdolání většího kusu se nám přihlásí z televizního studia hlasatelka Tatiana Kempinski, která roztomilou angličtinou s ruským přízvukem a správně propagandistickým tónem informuje o Chrisových 'teroristických aktivitách', zatímco vespod obrazovky přejíždí textové informace typu "Nezvládáte domácí mazlíčky? Odložte si je k Pets4Free, bude o ně dobře postaráno!" nebo "Trpíte nedostatkem jídla? Pro pravidelné výdeje chleba navštivte nejbližší výdejnu sovětské armády."

Pokud trochu zalovíte v paměti, možná si vzpomenete na Iron Storm, který si rovněž pohrával s myšlenkou alternativní historie a informace předkládal formou televizního zpravodajství. Některé momenty jsou skutečně perfektní, kupříkladu po vynuceném přiznání jedné z důležitých postav se situace drobně zkomplikuje, což Tatiana spěšně vyřeší otázkou k rosničce Iljaně ohledně zítřejšího počasí. Některé narážky jsou jasné, některé jemnější, ale příběh evidentně orientovaný na americký patriotismus tak mnohem snáze apeluje i na evropské hráče.

Vliv charisma na spolubojovníky

Po nenuceném tréninku, kdy vám Isabella na dálku během mise poskytuje rady, jak provádět základní úkony, se Chrisovi zvedne charisma natolik, aby jej následoval první spřátelený rebel. V této chvíli se trhá pouto mezi Freedom Fighters a jakoukoliv další akční hrou, jelikož systémem charismatu je velmi hladce a šikovně zaručena variabilita hry po celou dobu. Začínáte na vlastní pěst a celou první sadu úkolů si také projdete bez pomoci, ale v posledních misích, kdy se budete doslova dobývat do sovětské obrněné pevnosti, můžete mít v závislosti na zvyšovaní charismatu v průběhu hry až 12 (!) pomocníků.

Charisma lze získávat plněním hlavních a vedlejších úkolů, osvobozováním vězňů a uzdravováním civilistů. Kromě civilistů lze uzdravovat i raněné Sověty, což sice logicky nepřinese zlepšení, zato váš dřívější nepřítel projeví vděk ochotou bojovat po vašem boku. Většinou je v úrovních k "najmutí" více bojovníků, než na kolik stačí vaše momentální kapacita, pro případ že by některý zemřel. Toho se však dočkáte jen velmi zřídka, protože před smrtí leží kolega vždy ještě zhruba minutu s rudým křížkem nad hlavou a čeká na ošetření, které mu zpravidla stihnete poskytnout. Ano, není to realistické, ale do atmosféry hry to výborně zapadne a naprosto neruší tempo akce.

Týmová práce

Vedení spolubojovníků je velice jednoduché a intuitivní, bez čehož by hratelnost jinak šla rapidně dolů. Jednička vydá povel k následování Chrise, dvojka po zaměření určité oblasti vyšle bojovníky dané místo prozkoumat a případně vyčistit, po zaměření nepřítele pak vydáte rozkaz na něj zaútočit. Trojka vydá povel chránit danou oblast, zatímco vy se někam vydáte na vlastní pěst. Podržením jakéhokoliv tlačítka zadáte příkaz celému týmu, individuální rozkazy stejně po většinu času nevyužijete.

Ovládání neskutečně rychle přejde do krve a jde s jeho pomocí skutečně dynamicky řešit jakoukoliv herní situaci. Díky takto excelentně zvládnutému systému je skutečně možné velet i oněm dvanácti kolegům a kolegyním, takže ke konci hry již spíše budete posílat svoji soukromou armádu do boje a sami jen organizovat taktiku. Vývoj je krásně vidět na rozdílu mezi okrajovými misemi, kdy zpočátku bojujeme samotní proti hlídačům s pistolemi, zatímco na konci je neustále slyšet dusot desítek nohou a přestřelky jsou lepší než výjevy z válečných filmů.

Konec stáda naskriptovaných oveček

Nejen, že jsou vaši bojovníci snadno ovladatelní, především v nich dříme skvěle zvládnutá umělá inteligence. Jestliže v Hitmanovi 2 jsme mohli hovořit o nezvykle povedené a logické AI, Freedom Fighters posouvají laťku kvality ještě výš. Bojovníci se nechovají ani v nejmenším jako stádo naskriptovaných oveček, a to už prostě z toho důvodu že konfrontace s nepřáteli může nastat pokaždé v naprosto jiné chvíli a za jiných podmínek.

Obecně platí, že jsou postavy schopné efektivně odhadnout a použít nejrychlejší cestu k cíli, při přestřelkách si pomáhají, postupují logicky a využívají terén ke krytí, když je třeba. Jestliže například vydáte příkaz k napadení nepřítele, skrývajícího se za převráceným stolem, rozeběhnou se k němu lidé s brokovnicemi a pistolemi, zatímco ostatní s puškami se opatrně přiblíží ze strany a pokud nepřítel vykoukne, zasypou oblast sprškou střel.

Hudba a zvuk

Zcela bez chyby je zvuk, čímž IO zopakovalo svůj výkon z Hitmana. O hudební doprovod se opět postaral budapešťský symfonický orchestr a jeho kvality jsou znát každým coulem. Jak již bývá zvykem, hudební stopy se dynamicky pouští v závislosti na herní situaci a soundtrack vyjde v kompletní podobě i samostatně na CD.

Zvuky střelby a explozí jsou vynikající a mají ty správné grády, excelentní je taktéž dabing. Ruští vojáci spolu komunikují v ruštině, angličtina s přízvukem je slyšet pouze v televizních zprávách. Zvláštní ocenění si zasluhuje malý klučina, který figuruje na scéně především ke konci hry a mluví tak neodolatelným ghetto slangem, že si budete chvíli připadat jako v Harlemu.

Těžko někdo najde pádný argument pro strhávání procent tak geniální hře, jakou tento dánský počin dozajista je. Od prvních vteřin vás do sebe vtáhne. Jestliže vás v životě bavila alespoň jedna akční hra, Freedom Fighters vás nezklamou. A pokud ne, možná máte právě nyní šanci užít si to svoje 'poprvé'.