1428: Shadows over Silesia

V českých zemích nebylo o nic klidněji než jinde. Tou dobou dávali na frak křižákům husité a přímo do této situace nás na fantaskní dobrodružství bere česká hra 1428: Shadows over Silesa z dílny malého studia Kubi Games.

Proč fantaskní? Ocitáme se sice na husitském tažení Slezskem, ale drancování a vraždění katolíků brzy vystřídá temná magie, okultismus a přímo ďábelské spiknutí. Shadows over Silesia staví na reálném historickém pozadí, pracuje s existujícími postavami českých dějin, ale příběh je čisté fantasy opřené o evropský folklor.

Versus Christus

Otěže čistě lineárního děje si na střídačku půjčuje dvojice protagonistů, každý na jiné straně náboženského konfliktu: Hynek, husita, kterému není nic svaté, a Lothar, vždy čestný rytíř špitálník. Skrz jejich činy a náhled na svět se odvíjí temný a spletitý příběh plný zvratů a tajemství. Hra přitom převléká kabát: Chvíli se chová jako adventura, pak se chvíli plížíte, následně zkusíte akční šermířské souboje.

Exceluje však pouze v jednom: Stíny nad Slezskem fungují nejlépe jako adventura s řešením místy pekelně těžkých hádanek. Ať už to je hledání součástek pro opravu důlního výtahu, průzkum prastarých katakomb, nebo jen pátrání po způsobu, jakým se v husitském ležení dostat do polního stanu Prokopa Holého, Shadows over Silesa na sebe perfektně vrství puzzly, ke kterým je radost objevovat řešení.

Přestože vám hra nic nedá zadarmo a rozhodně vás nevede za ručičku, budete téměř vždy tušit, jak se dobrat k cíli. Stalo se mi pouze dvakrát, že řešení bylo zbytečně komplikované do takové míry, že mi nedávalo smysl a přišel jsem na něj spíše metodou pokus-omyl.

Ohněm a palcátem

Jenže Shadows over Silesia bohužel není čistá adventura. Ať husita, nebo johanita, šíření té pravé víry se neobejde bez ohně a meče. Každou chvíli budete tasit proti rytířům, lapkům, ale i nemrtvým a démonům. Těžkopádný soubojový systém řídí v prvé řadě nevelká zásoba staminy a počty nepřítel, protože už i dva protivníci vám dokážou pořádně zatopit.

Souboják není bůhvíjak komplexní – disponujete jedním útokem a blokem. Spíše než včasné krytí hraje prim pozicování. S dostatečně dlouhou chodbou pro ústup upižláte sebevětší skupinu nepřátel, protože stačí seknout, pár kroků poodejít a opakovat do zblbnutí. Touto taktikou si poradíte s drtivou většinou nepřátel. Štít téměř nemá smysl používat, protože vykrývání spotřebovává výdrž a nepřátelé útočí s takovou kadencí, že vás zamknou do klece z ostří, ve které nemůžete nic dělat a během chvilky z vás nadělají sekanou.

Plížením z hladomorny

Posledním prvkem hratelnosti je plížení. Je to bohužel zdaleka nejslabší část hry, protože vyčkávání a kličkování mezi rudými kužely zorného pole stráží vážně nelze považovat za kdovíjak brilantní gameplay. Umělá inteligence vás navíc někdy zmerčí, i když jste mimo zorné pole, jindy se v něm můžete producírovat a je jí to jedno. V repertoáru nemáte ani nic jako útok ze zálohy, kterým byste si případné plížení mohli zjednodušit, či nějakou formu odlákání hlídky. Ve hře sice existují zvony, kterými stráže bijí na poplach, ale divil bych se, kdybyste je častěji používali.

Čistě na stealth zaměřených kapitol naštěstí není mnoho, ale když na ně přijde řada, jsou frustrující. Stačí, aby vás nepřátelé zahlédli, a misi je nekompromisní konec. Bohudík za quicksave!

Téhle hře by zkrátka velmi slušela pouze adventurní rovina, protože v tom je zdaleka nejlepší a vynikají při ní její silné stránky. Stealth a soubojový systém jsou neohrabané, nevyvážené, ale hlavně nejsou zábavné. Spíš než výzva hráčských dovedností je jejich zdolání pocitově dílem náhody.

Osoblažsko ve stínu

Naprosto úchvatná je péče, s jakou autoři vystavěli svět, scénář a celou atmosféru hry. Lidé hovoří autentickým jazykem a pro modlitbu či klení nejdou daleko. Můžete si přečíst knihy, které dokreslují obraz věku, v němž se příběh odehrává, jako je například Smolná kniha města Minstrberku či několikadílný Daemonicon. Je tu výborná minihra o dešifrování kódovaných dopisů. A taky parádní český dabing. Shadows over Silesia je tak pevně ukotven ve své době a prostředí, že by se toto středověké drama ani nemohlo odvíjet nikde a nikdy jinde.

Byť je příběh smyšlený, je správně syrový, násilný a nabízí hned několik zajímavých zvratů až po spektakulární finále. Autorům se povedlo vyvážit pohled na náboženský konflikt a bravurně se pohybují v šedé zóně, kde nikdo není vyloženě dobrý, zato parchantů je na každém rohu tucet. Rozhodně nejde o romantizaci husitských válek, potažmo celé revoluce!

Low-poly stylizace

Shadows over Silesia je stylizovaná do nízkopolygonové grafiky, která působí přinejmenším rozporuplně. Plně chápu omezené možnosti nezávislého studia a zrovna vnímání výtvarné stránky je velmi subjektivní. Ale zatímco prostředí jednoduchost sluší, postavám by více polygonů náramně prospělo.

Hra zkrátka vypadá jak stařičký Runescape, přitom umí vykreslit výborně atmosférické scény, ať už je to noční plížení v dešti do husitského ležení, průzkum templářské kobky za svitu pochodně, nebo ranní mše v táboře kališníků. Shadows over Silesia umí vytvářet nezapomenutelná prostředí, ale jakýkoliv detailní záběr na úsměvně jednoduché postavy vás z ponoření do světa spolehlivě vytrhne. Je to vyloženě v rozporu s dospělým a temným příběhem, který hra vypráví.

Je taky až škoda, jak často navštěvujete kobky, katakomby, jeskyně a jiné tmavé interiéry. Jednak hra v otevřených lokacích náramně prokoukne, jednak jsou vnitřní prostory nepřehledné a vyžadují neustálou rotaci s kamerou.

Do toho Stíny nad Slezskem s přemírou používají blur, tedy efekt rozmazání obrazu. Účinky lektvarů, alkoholu, kocovina, nízké zdraví, to vše nepříjemně rozostří obrazovku. A že budete pod vlivem nápojů nebo se zdravím na štíru často! Dívat se na neostrý obraz je otravné a nepříjemné a obecně by se s tímto efektem mělo zacházet mnohem konzervativněji.

Nadšení střídá frustraci

Přílišnou štědrostí s rozostřením designérské fauly bohužel nekončí. Proč běh mimo souboj vyčerpává výdrž? Proč jsou ve hře eskortní mise, ve kterých musíte udržet naživu nehratelné postavy? Proč se vám NPC naprosto příšerně motají pod nohama a můžou vás i zablokovat ve slepé uličce? Proč je prostředí poslední kapitoly nepřehledný maglajz, ve kterém nejde vidět, kam lze jít a kam ne?

Na tyto otázky asi nedostaneme odpovědi, ale upřímně doufám, že v případném pokračování se autoři těmto přešlapům vyhnou. A taktéž doufám, že se pokračování dočkáme! Klidně z jiné doby a jiného kraje. Protože přes všechny chyby jsou Shadows over Silesia nesmírně poutavá záležitost.

Vývojáři patří smeknutí nejen za scénář, ale taky široké spektrum nastavení přístupnosti. Sám jsem v poslední kapitole použil režim vysokého kontrastu pro zrakově postižené, protože jde právě o tu lokaci, kde se kvůli zvolené stylizaci téměř nedá orientovat. Což je poněkud dvojsečná pochvala, ale čím víc podobných možností hry nabízejí, tím líp.

Přístupnost se mimochodem netýká jen asistence pro zrakově postižené – můžete si přizpůsobit i obtížnost hádanek a zjednodušit některé prvky hraní, které by hráčům se specifickými potřebami mohly působit obtíže. Je skvělé, že Kubi Games myslí na všechny.

Kde domov můj?

Shadows over Silesia je neopracovaný český granát. Má hrubý soubojový systém, kazy na plížení a praskliny v herním designu. Po vizuální stránce navíc určitě nesedne každému. Vysokou úroveň si ale drží díky skvělému scénáři, zasazení do období husitských válek i dobře zvládnuté kombinaci dějinných událostí, historických postav a fantasy. Českým hrám ve světě určitě nebude dělat ostudu!